Ve čtvrtek 5. 7. 2012
jsme se na rozloučenou před prázdninami vydali na pochod
k rybníku Dolní Tušimy(Tušimák)
Nesešli jsme se sice všichni, protože někteří z nás už odjeli na prázdniny, ale to nevadí. Sešli jsme se v 9:30 u zbrojnice a vybaveni batůžky s pitím a svačinou jsme vyrazli směrem na nádraží. Měli jsme sebou mapu a kompas a po cestě jsme se orientovali podle mapy a určovali jsme si azimuty. Přešli jsme koleje a podél nich jsme se dostali až k lesíku, kde jsme museli sejít kopec dolů, po vydatných deštích byla cesta pěkně rozmáčená a klouzala, ale přesto jsme se pod kopec dostali hravě. Poté jsme jako husy za sebou prošli okolo potůčku, kde byla opravdu úzká cestička podél plotu, přešli jsme potůček a už jsme se škrábali do kopečka. Tady nás čekala první přestávka, vytáhli jsme z batohů pití a osvěžili se, zlikvidovali jsme klíště, které se s chutí pustilo do Denči nohy a pokračovali jsme v cestě. Za nedlouho jsme se dočkali a mezi stromy se nám konečně ukázal náš cíl – rybník Tušimák. Teď už jen rychle někam usednout, vytáhnout sváču a naládovat se. Po sváče jsme si ještě rozdali nějaké sladkosti, aby jsme měli energii na zpáteční cestu. Než jsme se vydali na cestu domů, natrhali jsme si ještě každý rákosí (doutníky) jako takový suvenýr. Pak jsme se společně vyfotili a vydali jsme se na cestu domů. Šli jsme druhou cestou, než tou, kterou jsme přišli. U přejezdu jsme potkali vlak, zamávali jsme, cestující a průvodčí z vlaku nám také zamávali a už jsme se zase škrábali do kopečka. To už bylo něco okolo poledne a sluníčko už se pěkně činilo. Cesta utíkala a došli jsme k vlakovému mostu, pod kterým teče potůček, trošku jsme se svlažili vodou a pokračovali dál. Když jsme se dostali do lesa, kde byl stín, dali jsem si opět přestávku, napili jsme se a měli jsme před sebou náš předposlední kopec. Když jsme se vyškrábali nahoru, všichni jsme únavou padli do trávy a mysleli jsme, že už se nezvedneme. Nakonec jsme se přemohli a přeci jen jsme vstali. Doslova jsme seběhli kopec, pod kterým na nás čekal potok a další osvěžení. Tady jsme si rozdali zbytek sladkostí, za odměnu, že jsme to zvládli. Poslední dnešní kopec jsme z posledních sil zvládli, jelikož nás nahoru táhla představa, jak všichni doma skočíme do bazénu. Na kopci jsme si teda naposledy sedli, dopili jsme co nám ještě v batohách zůstalo a hurá domů. U skládky už všichni byli šťastní, že domov už je na dosah. Zpátky u zbrojnice jsme byli asi ve 13:30 s osmi kilometry v nohách. Ale ve zdraví jsme to všichni přežili, takže teď si dáme velmi zasloužené hasičské prázdniny. Rozjedeme se za kamarády na tábory, k babičkám nebo na dovolené.
AHOJ
PO PRÁZDNINÁCH
A
HEZKÉ LÉTO