20. 9. 2013 jsme se zúčastnili SRDÍČKOVÉHO DNE.

Vyrazili jsme opět před sedmou ráno před obchod a před pekárnu, tentokrát jsme prodávali barevná plastová srdíčka a magnetky se zvířátky. Před obchod vyrazila Zuzka S. s Katkou a k pekárně se vydala Maruška se Zuzkou B. a Simčou. Na pomoc jsme museli na poslední chvíli přivolat Sobolky, protože Lukášek s námi nakonec nešel a Nikču nepustili ze školy. Počasí na nás vůbec nebylo hodné a mi jsme se třásli zimou. Srdíčka jsme prodali všechny, tedy 120 kusů, a magnetů jsme prodali 110. Za odměnu jsme šli do cukrárny na teplý čaj a dort.

FOTKY

9. září a 10. září se konala charitativní prodejní sbírka pro Světlušku. Je to nadace českého rozhlasu, jejíž patronkou je zpěvačka Aneta Langerová. Výtěžek ze sbírky poputuje na konto nevidomých lidí, kterým světluška pomáhá. Opět jsme šli s prodejem pomáhat i my. V pondělí se ve světlušky proměnily Denisa, Míša a Kačka R., jako podpora a dozor vyrazily Katka, Zuzka a Kuba. Prodávalo se u nás v Hraštici před obchodem a před pekárnou. Druhý den, v úterý, vyrazila světluščí trojka holek Wiedermannových prodávat do Nového Knína, opět v doprovodu Zuzky, Katky a Kuby, nakonec nám na pomoc přijela ještě Simča. Nejvíce aktivní světluškou, které neunikl vůbec nikdo, byla k překvapení nás všech Lucinka, které patří veliká pochvala. Nakonec se nám za prodané náramky, placky a tykadla podařilo do lucerniček pro světlušku vybrat NÁDHERNÝCH 11.367,- Kč. Za to bylo třeba všechny prodávající světlušky odměnit, takže jsme vyrazili na čaj a dortík do cukrárny 🙂 Doufáme, že tato naše pomoc pomůže a určitě budeme pomáhat i nadále.

PÁR FOTEK

V neděli 23. 6. 2013

jsme se jako minulý rok vydali na pochod.

Tentokrát naše cesta nesměřovala k Tušimáku, ale na opačnou stranu, a to na hřiště ve Velké Lečici. Sraz byl v deset hodin u zbrojnice, sešla se nás opravdu velká tlupa, 22 dětí, 6 vedoucích a přišlo nás podpořit 6 rodičů . Cestu jsme si museli najít podle fáborků, kterými vedoucí cestu označili předem, občas jsme si museli pomoci i buzolou. Vyrazili jsme cestou směrem ke škole, kde byla schovaná první obálka s úkolem, museli jsme provést pořadovku a podat hlášení. Všechny úkoly snámi museli plnit i rodiče, aby jim to nebylo líto. Dále naše cesta směřovala do Velké Hraštice, určili jsme si topografii a další úkol byla zdravověda, někteří z nás dělali zraněné a ostatní se o ně museli postarat a ošetřit je, nikdo neumřel, hurááá . A přišlo na řadu to nejhorší, ať už v teniskách nebo vyzbrojeni holinkami jsme se začli ztrácet ve vysoké trávě, cestička byla uzoučká, takže jsme museli pěkně jeden za druhým. Některé znás tráva šimrala dokonce i do brady. Po vysoké trávě jsme prošli cestičkou lesem, splnili jsme si ještě pár úkolů, jako poznávání odznaků odborností, dopravních značek, technických prostředků a orientaci mapy a pokračovali dále. Nejzajímavější úkol na nás čekal téměř na konci, říčka Kocába, kterou jsme museli přelézt po laně . Nebylo to úplně jednoduché, ale s malou pomocí se na druhý břeh dostal každý z nás v pořádku. Už chyběl jen kousíček a přišlo to úplně nejlepší, dorazili jsme na fotbalové hřiště ve Velké Lečici, našli jsme si poklad, který byl sladkou odměnou za naši dřinu. Z grilu už se linula vůně připravovaných buřtů, takže stačilo usednout a začít se ládovat, po cestě měl každý hlad a bylo potřeba nabrat síly. Po jídle jsme si ještě zasoutěžili, opět jsme zapojili i rodiče a užili jsme si spoustu srandy, za své výkony jsme dostali medaile a byla udělena i jedna speciální medaile: Lukášek Šandorka dostal medaili strojníka, protože i když přes mašinu nevidí, umí ji nastartovat. Původně bylo v plánu, cestu zpět zdolat stejným způsobem, ale nakonec pro nás moooooc hodný Dominik Šandorka zařídil odvoz hasičským Roburem z SDH Velká Hraštice, takže za nedlouho se u hřiště objevil Tomáš Němec v červeném krasavci, posbíral všechny děti i vedoucí a už se jelo domů. Za tento dárek jsme byli všichni šťastní jako blechy děkujeme.

FOTKY

15. 5. 2013 se konal

Český den proti rakovině 2013

Šlo o prodej žlutých kvítků měsíčku lékařského, které prodávali dobrovolníci za minimální cenu 20,- Kč. Výtěžek z prodeje putoval na konto nadace, která pomáhá s léčbou rakoviny. Tento rok jsme se do prodeje zapojili i my. Vytvořili jsme dvě skupinky, s každou skupinkou šel jeden vedoucí jako dospělý dozor. Takže naše složení: Janička Soběslavská, Hanička Soběslavská, Kačka Mikysková, Andulka Mikysková a za vedoucí Katka Housková a Kuba Barták. Jelikož jsme něco podobného zkoušeli poprvé, nevěděli jsme jak se akce ujme a proto jsme si kvítků objednali pouze 200 kusů. Teď už víme, že slovo pouze je na místě a že by se určitě prodalo kytiček více. Lidé byli moc hodní, kytičky si kupovali a tím nám pomohli vybrat peníze potřebné pro nadaci. Vyrazili jsme v 7 hodin ráno, abychom byli včas před obchodem a u školy. Později jsme se od školy přesunuli k pekárně a postupně i na nádraží. Sluníčko svítilo, kytičky jsme prodali všechny, vaky s penězi jsme odevzdali na poště a tam nám sdělili, že jsme vybrali krásnou částku: 4.532,- Kč. Pochvala a poděkování patří nejen našich děvčatům, které kvítky prodávali, ale hlavně všem těm, kteří si od nás kytičky koupili a pomohli tak dobré věci. Budeme velice rádi, pokud se nám nějaká další podobná akce vydaří minimálně stejně dobře jako tato.

PÁR FOTEK

25. 10. 2012

jeli někteří z nás na výlet, podívat se k hasičům do Mníšku pod Brdy.

Sešli jsme se ve 12 hodin v hasičárně, řekli si jak bude výlet vypadat a vyrazili jsme na náves. Tam jsme v půl jedné nastoupili do autobusu, který nás dovezl do Rymáně. Odtud jsme vyrazili pěšky směrem do Mníšku, po cestě jsme si určovali topografické značky. Cestou pouze pro chodce jsme se dostali až k podchodu pod dálnicí, v podchodu se nám moc líbilo jak se všechny zvuky pěkně ozývají a řvali jsme jako o závod. Poté jsme pokračovali uličkami Mníšku, okolo místní základní školy, až na náměstí, tam jsme si sedli na lavičky a dali jsme si svačinku. Po naplnění bříšek jsme směřovali do hasičské zbrojnice, kde už na nás čekali místní hasiči. Uvítali nás a vzali do své hasičárny, ukázali nám svou výbavu, ve které jezdí na zásah, kancelář kde dostávají informace o zásahu, šatnu a také svoji věž. Pak naše cesta směřovala ven před zbrojnici, tady nám hasiči Michal a Pepa vyvezli své hasičské vozy, ukázali nám jak blikají a houkají sirény a poté nám ukázali auta podrobněji. Ukázali nám kleště na železo, se kterými se dá rozštípat auto, plovoucí čerpadlo, různé sekerky, hadice, proudnice, světla, oblek do ohně, oblek do vody, no zkrátka vše, co hasiči k požáru potřebují. Dozvěděli jsme se kolik se do jakého auta vejde vody, na jaký zásah se používá a kolik auto uveze hasičů. Dále jsme také viděli staré hasičské auto, spíše už takového veterána, který ovšem stále jezdí a vypadá moc pěkně. Do jednoho z aut jsme se dokonce mohli jít i podívat a posadit se tam. Nakonec jsme si prohlédli mašiny, hasiči nám zahoukali všemi auty a dostali jsme nějaké obrázky. Moc jsme poděkovali za pěknou prohlídku a vyrazili jsme na cestu na nádraží. Cesta nebyla úplně krátká, ale přesto jsme jí zvládli hravě. Na nádraží jsme dojedli zbytky svačin a už jsme se těšili až nás vlak odveze domů do tepla, protože venku žádné velké teplo nebylo. Nakonec jsme se vlaku dočkali a už jsme se vezli domů, cesta z nádraží už byla hračka a hurááááá jsme doma 🙂

A ještě je nutné dodat FOTKY

Ve čtvrtek 5. 7. 2012

jsme se na rozloučenou před prázdninami vydali na pochod

k rybníku Dolní Tušimy(Tušimák)

Nesešli jsme se sice všichni, protože někteří z nás už odjeli na prázdniny, ale to nevadí. Sešli jsme se v 9:30 u zbrojnice a vybaveni batůžky s pitím a svačinou jsme vyrazli směrem na nádraží. Měli jsme sebou mapu a kompas a po cestě jsme se orientovali podle mapy a určovali jsme si azimuty. Přešli jsme koleje a podél nich jsme se dostali až k lesíku, kde jsme museli sejít kopec dolů, po vydatných deštích byla cesta pěkně rozmáčená a klouzala, ale přesto jsme se pod kopec dostali hravě. Poté jsme jako husy za sebou prošli okolo potůčku, kde byla opravdu úzká cestička podél plotu, přešli jsme potůček a už jsme se škrábali do kopečka. Tady nás čekala první přestávka, vytáhli jsme z batohů pití a osvěžili se, zlikvidovali jsme klíště, které se s chutí pustilo do Denči nohy a pokračovali jsme v cestě. Za nedlouho jsme se dočkali a mezi stromy se nám konečně ukázal náš cíl – rybník Tušimák. Teď už jen rychle někam usednout, vytáhnout sváču a naládovat se. Po sváče jsme si ještě rozdali nějaké sladkosti, aby jsme měli energii na zpáteční cestu. Než jsme se vydali na cestu domů, natrhali jsme si ještě každý rákosí (doutníky) jako takový suvenýr. Pak jsme se společně vyfotili a vydali jsme se na cestu domů. Šli jsme druhou cestou, než tou, kterou jsme přišli. U přejezdu jsme potkali vlak, zamávali jsme, cestující a průvodčí z vlaku nám také zamávali a už jsme se zase škrábali do kopečka. To už bylo něco okolo poledne a sluníčko už se pěkně činilo. Cesta utíkala a došli jsme k vlakovému mostu, pod kterým teče potůček, trošku jsme se svlažili vodou a pokračovali dál. Když jsme se dostali do lesa, kde byl stín, dali jsem si opět přestávku, napili jsme se a měli jsme před sebou náš předposlední kopec. Když jsme se vyškrábali nahoru, všichni jsme únavou padli do trávy a mysleli jsme, že už se nezvedneme. Nakonec jsme se přemohli a přeci jen jsme vstali. Doslova jsme seběhli kopec, pod kterým na nás čekal potok a další osvěžení. Tady jsme si rozdali zbytek sladkostí, za odměnu, že jsme to zvládli. Poslední dnešní kopec jsme z posledních sil zvládli, jelikož nás nahoru táhla představa, jak všichni doma skočíme do bazénu. Na kopci jsme si teda naposledy sedli, dopili jsme co nám ještě v batohách zůstalo a hurá domů. U skládky už všichni byli šťastní, že domov už je na dosah. Zpátky u zbrojnice jsme byli asi ve 13:30 s osmi kilometry v nohách. Ale ve zdraví jsme to všichni přežili, takže teď si dáme velmi zasloužené hasičské prázdniny. Rozjedeme se za kamarády na tábory, k babičkám nebo na dovolené.

Fotky z výletu

AHOJ

PO PRÁZDNINÁCH

A

HEZKÉ LÉTO